Jedním ze základních hledisek při vývoji systému Přenos byl požadavek na jednoduchý (z hlediska obsluhy) autonomní komunikační systém fungující s minimální závislostí na obsluze, požadavek na automatizované zpracování dat a požadavek na možnost dynamické změny funkčnosti systému podle potřeb uživatelů.

Po analýze výše uvedených kritérií vznikl komunikační systém na bázi modelu Klient/Server s dávkovým přenosem dat (hledisko jednoduché obsluhy a minimálního dozoru nad chodem systému, automatizované zpracování dat), kde se zpracování dat předpokládá především na straně serveru.

Server provádí svou činnost na základě obsahu příkazového souboru, který obsahuje posloupnost příkazů skriptového jazyka. Úpravou obsahu příkazového souboru lze řídit chování serveru vůči připojeným klientům (požadavek možnosti dynamické změny funkčnosti systému podle potřeb uživatelů).

Z obrázku 3 je patrno, že existují dva typy příkazových souborů: obecný neboli Globální (GPS) a místní neboli Lokální (LPS).

GPS je povinný a jeho příkazy se provádějí standardně pro každého připojeného klienta. Jedinou výjimkou je případ kdy existuje LPS pro daného klienta a v něm je explicitně vypnuto zpracování GPS. LPS je nepovinný. Pokud se však ve schránce klienta vyskytuje zpracovává se před GPS a navíc je v něm možno zpracování GPS zakázat.

Tato hierarchie příkazových souborů umožňuje ovlivnit činnost komunikačního serveru a následné zpracování dat nejen na úrovni aplikace ale také individuálně pro každého připojovaného klienta.

Příkazy skriptového jazyka se děli do těchto kategorií:

• příkazy pro odeslání a příjem souborů
• příkazy pro zpracování souborů
• příkazy pro řízení běhu příkazového souboru
• příkazy pro komunikaci s klientem