Vzhledem k předpokládané automatické činnosti komunikačního serveru a klienta bez nutnosti trvalého dozoru obsluhy byl do systému Přenos zabudován rozsáhlý monitorovací systém, který zaznamenává stavy systému během jeho chodu. Záznamy jsou ukládány do LOG souborů, kde jsou k dispozici pro pozdější rozbor.

Podobně jako u příkazových souborů i u LOG souborů existuje dvoustupňová hierarchie. První stupeň představuje Globální LOG soubor, ve kterém se nacházejí informace o připojovaných klientech, bezpečnostní hlášení, hlášení o průběhu autentizačních procesů apod. Druhý stupeň je pak Lokální LOG soubor samostatný pro každého klienta, ve kterém lze nalézt podrobnosti týkající se zpracování jednotlivých příkazů skriptového jazyka, chybová hlášení k těmto příkazům apod. Na obrázku 4 je ukázka části obsahu lokálního LOG souboru.
Je možno řídit způsob jakým budou LOG soubory vytvářeny:

1. LOG soubor má stále stejný název (MCONNECT.LOG, CONNECT.LOG). Maximální velikost LOG souboru je nastavitelná a po jejím překročení se stávající LOG soubor přejmenuje na *.LO_ a vzniká nový LOG soubor. V systému jsou tedy k dispozici záznamy jejichž velikost je dána dvojnásobkem maximální velikosti LOG souboru.
   
   Tato metoda je vhodná pro systémy s omezenou velikostí ukládacího prostoru. Nevýhodou je ztráta informací při přepisování záložních *.LO_ souborů.
   
   
2. LOG soubor obsahuje v názvu datum (2202MAIN.LOG, 2202XXXX.LOG). Nastavuje se počet dní, po který se bude do LOG souboru zapisovat. Po uplynutí stanoveného intervalu se vytvoří nový LOG soubor s aktuálním datem v názvu. V systému jsou k dispozici všechny záznamy minimálně za období jednoho roku.
   
   Tato metoda je vhodná tam, kde je důležité uchovávat veškeré informace o chodu systému. Je dobré ji použít spolu s vhodným archivačním režimem. Nevýhodou je větší náročnost na kapacitu disku. Množství ukládaných dat však výrazně závisí na hustotě komunikačního provozu.